SLAVONICE
Slavonice najdete v místě, kde se Českomoravská vrchovina setkává s horním tokem řeky Dyje. V jejich blízkosti probíhá spojení hranic tří historických území - Čech, Moravy a Rakouska. Město je ideálním východištěm pro výlety do České Kanady, tedy do přírodního parku tvořeného převážně jehličnatými lesy, pastvinami, rybníky, chráněnými rašeliništi se vzácnou faunou a flórou. Přestože nejvyšší vrcholy parku dosahují těsně přes 700 metrů nad mořem, je flóra v těchto místech charakteristická pro nadmořskou výšku o sto metrů vyšší. Přes tuto poměrně nízkou polohu je podnebí docela drsné.
Slavonice byly vybudovány na obchodní stezce z Prahy přes Jindřichův Hradec do Vídně, na kterou navazovaly solné stezky z Brna do Pasova a z Jihlavy do Lince. První písemná zmínka o místě je z roku 1260, kdy je slavonický farář uváděn jako svědek na listině Vikarda z Trnavy. V pozdější době bylo město na příkaz Přemysla Otakara II. opevněno a král Václav II. mu udělil právo na vybírání mýta a zřízení skladu pro převoz soli, která se vozila do Jihlavy a Brna. Postupem, spolu s opevňováním města,
vznikalo i slavonické podzemí s propracovaným systémem, který sloužil jednak jako odvodňovací, ale
také jako obraný.
O několik století později Slavonice získaly mnoho panských a královských privilegií, která měla zásadní vliv na rozvoj řemesel a obchodu. Od roku 1560 procházela městem poštovní stezka z Prahy do Vídně, která přinesla další rozkvět. V těchto letech měly Slavonice až 1100 obyvatel a přes 150 měšťanských domů. Působili zde převážně soukeníci, pekaři, řezníci, koželuhové a kramáři. Vařilo se zde i pivo a byl povolen volný výčep vína.Ve druhé polovině 16. století došlo k přestavbě téměř všech měšťanských domů do současné podoby. V domech se vytvářely jedinečné diamantové sklípkové klenby a interiéry byly vyzdobeny nástěnnými malbami příběhů z Bible. Venkovní fasády jsou pokryty sgrafity, vznikajícími seškrabáváním vrchních vrstev omítky.
Po šestnáctém století rozvoj ustal a těžké období město zažilo po čas třicetileté války. Z válečných útrap a následného moru se Slavonice vzpamatovaly až na přelomu 17. a 18. století. Následné požáry a přeložení poštovní stanice postavilo město mimo pozornost a význam. Malého vzestupu se Slavonicím dostalo na přelomu 19. a 20. století vzhledem k vytvoření železničního propojení mezi stanicí Telč a Rakouskem a rozvoji řemeslné výroby a obchodu díky blízkému spojení do Vídně. Došlo též k částečnému zboření městského opevnění.
Druhá světová válka se taktéž nechvalně zapsala do dějin města. V roce 1938 museli česky mluvící obyvatelé Slavonice opustit. V průběhu války byly vyvražděny v koncentračních táborech téměř všechny židovské rodiny, které měly na obrodě města na přelomu století značný podíl. Situace se otočila po konci války, kdy byli naopak vyhnáni německy mluvící lidé a dosídlili se noví čeští obyvatelé. V roce 1953, kdy byly Slavonice zahrnuty do pohraničního pásma, bylo opět několik rodin, které byly takzvaně nespolehlivé, vysídleno. Naštěstí se město brzy opět z tohoto pásma vyčlenilo a několik roků poté bylo zařazeno do chráněných památek jako městská památková rezervace.
Po roce 1989 se Slavonice postupně opět zvedaly. Velký význam mělo zrušení ochrany státních hranic, rozvoj turistiky a atraktivita pro obyvatele ze sousedního Rakouska. Dalším významným mezníkem bylo vytvoření cykloturistických stezek a jejich napojení na Rakousko v neporušené okolní přírodě a taktéž příchod umělců, zřízení jejich uměleckých dílen, ateliérů a galerií. V současné době Slavonice a okolí nabízejí mnoho možností jak zde prožít příjemné chvíle. Kromě zachovalých historických památek se v okolí nachází i neporušená příroda České Kanady, kde je možno načerpat nové síly a poskytuje různé nesčetné možnosti pro různorodé aktivity, zážitky a oddych.